Žižkov, svéráz pavlačí a strmých ulic /

Publikace je již třetím dílem mnohaletého projektu Muzea hlavního města Prahy o pražských čtvrtích. Seznamuje s proměnami Žižkova v prostoru i čase: od sídla s několika desítkami obyvatel v polovině 19. století až k hrdému samostatnému městu s více než šesti desítkami tisíc obyvatel na sklonku 19. století, jež se roku 1922 stalo součástí Velké Prahy. Čtenář má možnost vydat se na pomyslnou vycházku Žižkovem a pomocí zejména mnohých pohlednic a fotografií, dále plánů, dobových inzerátů i krátkých vysvětlujících textů se pohybuje časem a zároveň prostorem, stejně jako se postupem času ve druhé polovině 19. století rozrůstal a rozvíjel Žižkov (vznik nových ulic, rozšiřování železniční a tramvajové dopravy, zřízení plynárny a elektrárny, zakládání škol). Kniha přiblíží způsob života obyvatel Žižkova – bydlení v pavlačových domech pro Žižkov velmi typických, čilý ruch v žižkovských ulicích, jenž se odehrával kolem obchodů, tržišť, drobných dílen a četných hostinců. Pozornost bude věnována také kritickým okamžikům v dějinách Žižkova – hlavně asanaci části Žižkova v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Stranou nezůstanou ani archeologické nálezy. Zvláštní kapitola knihy je věnována pozoruhodnému příběhu kolem nálezů na Komenského náměstí – dodnes čtyři dochované keltské mince z původně většího pokladu a cca 15 šperků z keltského pohřebiště.