Podstata řádu - O stavitelském umění a podstatě univerza

Cílem práce je odpovědět na otázku, zda lze posuzovat a hodnotit obytné architektonické prostředí ve smyslu jeho pozitivního vlivu na vitalitu lidského organismu. Tato kvalita prostředí je podrobena důkladné analýze jednotlivých znaků, které lze ovlivňovat v procesu navrhování. Práce se skládá ze čtyř částí – v nich nabízí antropocentrický pohled na architekturu, kde lidské vědomí (ve smyslu mentálním i estetickém) hraje ústřední roli. Alexander se snaží o uchopení elementárních principů tradiční architektury. Nabízí porozumění tomu, co vytváří život, krásu a funkčnost v budovách a městech. Poukazuje na tzv. jazyk forem (form language), který obsahuje geometrická pravidla, pomocí nichž se skládají jednotlivé architektonické prvky. Rozdílný jazyk forem odpovídá rozdílným architektonickým tradicím nebo stylům. Ne všechny formy vedou k pozitivnímu lidskému vnímání. Každý adaptivní tvořivý proces kombinuje jazyk vzorců a vitální jazyk forem, jinak nevyhnutelně vzniká cizorodé prostředí. Alexander propaguje vitalitu podporující architektonické prostředí – takové prostředí, které pozitivně ovlivňuje přirozenou lidskou schopnost žít, růst a vyvíjet se v souladu s vrozeným lidským spřízněním s přírodními systémy a procesy.