Deník dívky která hledá Egona Bondyho

Erotická básnická zbierka „Doslova jako blesk mne v létě 1971 zásahl nevysvětlitelný „extatický stav“. Jako bych pozbyl rozumu, vyjížděl jsem každé ráno na konečnou tramvají, svlékl se donaha, a dal se zcela bezcílně do běho. Vhlavě mi znovu začaly výřit verše. Až později, když jsem jejich zlomky uspořádával, jsem si uvědomil, že jsem nechtěně vyjádřil cosi, co by bylo možno charakterizovat trochu nadneseným, ale né neadekvátním: „autodestrukce jako poslední ústupová linie rezistence“. Sbírka má v mé práci vlastně marginální místo. Ale znamenala dosažení a překročení bodu nula.“

Slyšela jsem, že Bondy taky chodí celý vysvlečený po krajině
a nosí sebou pivo
Chtěla bych ho potkat!
Ostatně právě touhle končinou
bloudíval nahatý i svatý Ladislav Klíma
a to pokud víme
zvláště v zimě
Vypila jsem v Cholupické hospodě mnoho kofol s rumem
čůrala jsem na pissoiru v kozím chlívku, kde to dělával Klíma i Bondy
ale tu Cholupickou stráň jsem nenašla
buď ji zastavěli chatáři
nebo si ji odnesli andělé.