Vzdálení otcové

Kniha velice osobní, neboť její autorka v ní hledá v čase a proměnách minulého století svá já: německy mluvící holčičku, která vyrůstá na přelomu 20. a 30. let v kosmopolitní Rize v rodině emancipované italské intelektuálky a židovského bonvivána, dospívající dívku vychovávanou babičkou v komunitě valdenských v piemontské vísce u francouzských hranic a nakonec manželku a matku, mladou ženu, která „se musela zrodit sama ze sebe“, která se přivedla na svět „spolu se svými dětmi“ v italském Turíně, kde se v době od poválečné obnovy po revoltující sedmdesátá léta pokouší skloubit čas pro rodinu s časem pro svou niternou potřebu, kterou je psaní. Zároveň je to i kniha přinášející sdílenou zkušenost s „malými“ rodinnými traumaty. Na pozadí Marinina života běží „velké“ dějiny: nacismus, fašismus, holokaust, odboj, ekonomický boom, olověná léta. Obecné a častým používáním poněkud vyprázdněné termíny jako identita, kořeny, tradice, multikulturalita mají v jejích výrazově střídmých a vycizelovaných vzpomínkách konkrétní, proměnlivý a stále živý obsah. Vrcholná próza Mariny Jarre čtenáře odzbrojí svou syrovostí a upřímností a zasáhne svou křehkostí a krásou.