Macháček – Gustáv Husák (MP3-CD)

Téměř patnáct let zádumčivé pozoroval studenty v třídních učebnách a jejich rodiče i prarodiče na úřadech. Když nyní dozrála přímo po něm pojmenovaná generace, vrací se, ovšem v pozměněné, méně černobílé podobě. Knihu Gustáv Husák psal její autor Michal Macháček téměř deset let. Zpracoval v ní informace získané z Husákovy pozůstalosti, od pamětníků i z českých, slovenských, amerických a ruských archivů. Podařilo se mu dokonce získat osobní spis, který si Sověti na Husáka vedli. Audiokniha představuje stěžejní část knihy a otevře posluchačům celý dramatický životní příběh Gustáva Husáka se všemi přelomovými momenty. Česká veřejnost si Husáka nejčastěji spojuje s kunderovskou úlohou prezidenta zapomnění, přičemž vzbuzuje rozporu - plné, spíše negativní reakce. Slováci svého rodáka pojímají komplexněji. Více si také připomínají předcházející s ním svázaná období a kauzy, bez jejichž znalosti lze porozumět jeho životu a našim dějinám velmi omezeně. Politik, jenž se stal pro Čechy symbolem pro jednu periodu dějin, prožil na události bohatý a zároveň dramatický životní příběh, který je však opředen množstvím nevyjasněných otázek a bílých míst. Navíc v průběhu času vzniklo, jak to tak bývá v případě významných lidí, množství mýtů a polopravd. Ty byly dále umocněny měnícím se výkladem dějin. „Když jsem si osobnost Gustáva Husáka zvolil na Univerzitě Karlově jako vysokoškolské absolventské téma, byl zpočátku přítomen jen strohý zestárlý muž s robotickou chůzí skrývající se za tlustými dioptrickými brýlemi a projevy pronášenými lámanou češtinou. Obraz se však postupně měnil a nabýval barev. Stanul přede mnou v jedné osobě normalizátor i reformátor, charismatický tribun lidu a plamenný obhájce slovenských národních zájmů, kterého se obával jak Antonín Novotný, tak Alexander Dubček a Vasil Bil'ak, zpočátku i Sověti. „… „K tématu jsem se průběžně snažil přistupovat z široké perspektivy a jako k otevřené diskusi, a pokud jsem se řídil nějakým krédem, pak snad střízlivostí až kritičností k právě vládnoucím ideálům a snahou nenechat se zahnat k přejímání výkladu dějin psaných jak vítězi, tak poraženými. Do jaké míry se mi to podařilo, nechávám na uvážení laskavých čtenářů a nyní i posluchačů.“