O čem sní mravenec

Takový mravenec je možná maličký jako smítko, jeho život je však stejně vzácný jako život kteréhokoli jiného tvora, a častokrát dobrodružnější. Chcete vědět, co jeden mravenec povídal ze sna? Stačí otevřít tuto knihu a zaposlouchat se do tenkého hlásku Nová knížka od autorů příběhu Hlemýždím tempem je stejně poetická a pobízející k zamyšlení nad lidským životem jako českým čtenářům již známé dobrodružství filozofujícího hlemýždě. Autoři tentokrát přímo vybízí i k interakci čtenářů, součástí knihy je prostor pro vlastní tvoření. Když jsem byla malá, ráda jsem pozorovala mravence. Jejich život mi připadal vzrušující. Pak jsem vyrostla a mravenci mě přestali zajímat, úplně z mého světa zmizeli. Starala jsem se už jen o sebe. Jen občas jsem je ještě zahlédla v některém z dokumentů o přírodě, to už jsem se na ně ale dívala vědoucím pohledem pána světa. Blahosklonně jsem si myslela, že mravenci v mnohém připomínají lidi, také shánějí potravu, množí se, vytvářejí společenství, bojují mezi sebou a dokonce jako lidé pohřbívají své mrtvé. Až jednou jsem si zase dřepla a zadívala se na to mravenčí hemžení. A vtom mi to došlo. Oni totiž vůbec nejsou jako my, to lidé jsou jako mravenci. Ze své výšky člověk mravence nevidí, mnohdy ani neví, že nějakého rozšlápnul, že zničil něčí život. Ale když se skloníte k zemi, poznáte, že jsme docela jako oni, stejně křehcí a zranitelní, oni mravenci Země a my mravenci vesmíru. Až když se sehnete, spatříte pravou povahu světa. Uvidíte, že člověk a mravenec patří ke stejnému druhu.