Rozhodně ne on

Jediné, co jsem si ke svým třicátým narozeninám přála, byla velkolepá a nezapomenutelná noc… Místo toho jsem se nechala zbouchnout svým šéfem. ***** No tak počkejte. ***** Než mě začnete soudit (já vás *vidím*), v té době jsem nevěděla, že je to můj šéf. Věděla jsem pouze to, že to byl ten nejpřitažlivější muž, kterého jsem kdy viděla, k tomu přidejte britský přízvuk a rty, které se na celé hodiny zmocnily mého těla. ***** Když pak ten mizera předpokládal, že si dáme další kolo poté, co označil můj byt mimo jiné za „krabici od sušenek“, vykopla jsem ho a doufala, že už ho nikdy znovu neuvidím. ***** To mi ovšem vydrželo jen čtyři týdny… ***** Tehdy jsem si totiž uvědomila, že mám ‚zpoždění‘ a dvacet různých těhotenských testů odhalilo skutečnost, jíž jsem nechtěla uvěřit. ***** A když jsem si myslela, že strávím další čtyři týdny tím, že ho budu hledat, objevil se v mé práci v dveřích, a nadřízený nám ho představil jako našeho nového generálního ředitele. ***** Tohle na celé té situace však není to nejhorší. ***** To ani omylem. ***** Ukázalo se totiž, že v noc, kdy jsme se setkali, mi ten muž něco zatajil, a dalších osm měsíců mě čekalo ještě víc komplikací, než bych si kdy dokázala představit…