O povaze předsudků

Jsou knihy, které zestárnou za rok, jiné snad nikdy – a právě práce nazvaná O povaze předsudků patří zcela jistě mezi ty druhé. Gordon W. Allport (1897–1967) učil na Harvardově univerzitě sociální vědy a psychologii. Byl jedním z prvních, kdo studoval osobnost. Ve dvaadvaceti letech se vypravil do Vídně, aby se setkal s Freudem, ovšem získal dojem, že Freud poněkud přeceňuje vliv zážitků z dětství na další život. Allportova základní teze zněla, že člověk se vyvíjí a mění i v dospělosti. Svou knihu o předsudcích, která dosud vyšla ve více než pětadvaceti vydáních, psal zároveň pro studenty psychologie, sociální psychologie a antropologie i pro širší veřejnost. Proto je přístupná a čtivá, navíc obsahuje dostatek názorných příkladů, některé z nich historicky zajímavé. Pro adepty sociálních věd tvoří stále základní orientaci, základní rámec, jak k tomuto problému přistupovat. (Mimochodem: dodnes se uděluje Allportova cena za psychologické studie, které zkoumají společenské jevy.). Na otázku předsudků se autor dívá z různých úhlů, především si však všímá toho, co je nám vrozeno a jakou roli hraje výchova, kultura, vlastní zážitky a jejich interpretace. Ve své knize popisuje mnohé příklady, které pak rozebírá. Spousta z nich už je dnes „neaktuální“, pozapomenutá, nicméně historicky zajímavá (například míra antisemitismu ve Spojených státech ještě na začátku padesátých let anebo fakt, že mnohé hotely odmítaly ubytovat hosta s židovsky znějícím jménem), jiné jsou až příliš spjaté s americkým prostředím, Evropě poněkud vzdáleným. Pokud se však pozorný čtenář zamyslí nad svým vlastním postojem a uvažováním na toto téma a rozhlédne se kolem sebe, zjistí, že lidská povaha se s místem ani časem příliš nemění a že míra předsudků je stále a všude stejná. V českém prostředí, kde po listopadu 1989 začalo přibývat „cizích skupin“ a tento trend bude patrně sílit, nám mohou Allportovy poznatky pomoci v tom, že nebudeme „objevovat“ cesty, které nikam nevedou.