Proměny mýtu v čase

Mimo jiné zkoumá mýty amerických Indiánů, mytologie Egypta, buddhismus, náboženství antického Řecka, Artušovské legendy nebo legendu o svatém Grálu. Hlavním tématem přitom je zamyšlení nad otázkou, jak mýtus spojuje lidské bytí s tajemstvími života. Kniha je určena zájemcům o mytologii, s přesahem do oblasti psychologie, religiozity, antropologie, historie. Ukázka Šlechetné srdce: dvorská láska Tristana a Isoldy První zmínku o Artušovi jako králi nacházíme ve spisu History of the Kings of Britain (Dějiny britských králů) Geoffreye z Monmouthu. Z dobových kronik víme, že Artuš nebyl králem, ale vojevůdcem, který pomáhal britským králům při obraně země proti nastupujícím Anglům, Sasům a Jutům. Artuš zemřel a země byla podrobena – přinejmenším ta její část, kterou dnes nazýváme Anglií. Keltská území a keltské kmeny – Skotové, Welšané, Irové, obyvatelé Cornwallu a ostrova Man – nepodlehly. Mohli bychom říci, že tyto oblasti jsou pokladnicí keltských tradic. Odtud a z Bretaně pocházejí staré keltské tradice. Později došlo ke vpádu Anglosasů, kteří si Kelty podmanili. Vpád v roce 1066 – je to jediné datum, které si většina lidí pamatuje – vedený Vilémem Dobyvatelem přivádí do Británie lidi ze severní Francie, tedy Normany. Anglosasové byli vykázáni do prasečích chlívků a v Anglii nikdo nemluvil anglicky. Všichni hovořili normanskou francouzštinou. Pro maso, které dáváme na stůl, se dodnes užívá slov normanského francouzského původu, kdežto pro maso, které běhá venku na dvoře, jsou anglické výrazy. Prase (swine) venku, vepřové (pork) na talíři. Tele (calves) venku, telecí (veal) na talíři.