Čas žít, čas zabíjet

Bývalý gladiátor, bývalý nájemný bijec, vrah. Kráčí z temnoty do temnoty, nikdo a nic ho nemůže zastavit. Nemá rád lidi a ty, na kterých mu záleží, je možné spočítat na prstech jedné ruky. Přesto, nebo právě proto, existuje mnohem víc těch, jejichž životy zachránil, než těch, které zabil. A v zabíjení je nejlepší… Ukázka z knihy: Někdy, netušil jsem kdy, zda to bylo po hodinách nebo po dvou třech dnech, se zlomila násada krumpáče. Nevydržela příšerné nasazení. Vzal jsem, co mi zbylo, nechal ostré dřevo, ať mi drásá už bez toho dost poničené dlaně, a pokračoval. Jen to nejhorší je pro mě dost dobrý. Kov už nedopadal s takovou silou a četností, občas jsem upadl, ale pokaždé jsem se zase zvedl. Kopal jsem. Pořád, zas a dokola. Znovu a znovu. Pokaždé, když se mi na paty začalo tlačit nashromážděné uhlí, shazoval jsem ho za sebe, do hlubiny. Kopal jsem. Potřeboval jsem poslat peníze. Kopal jsem. V temnotě. Sám. Podzemí. Kopal jsem. Vzhůru. Tvrdošíjně. Objevil jsem dutinu a ta mě posunula o pár metrů výš a získala mi trochu prostoru. Opět jsem slyšel rachot padajícího uhlí daleko za sebou, jen krumpáč byl těžší a těžší a v plicích jsem cítil houbu dusícího prachu. A žízeň. Stejně jsem kopal. A pak, najednou, už jsem nedokázal udělat vůbec nic. Ani zvednout krumpáč. Ani jednou. Prohrál jsem. Vzdal jsem to. V temnotě. Podzemí. Sám. Posadil jsem se na kámen a čekal na konec.