Portrét dámy

Isabel Archerová připomíná moderní postavu uvězněnou do staršího rámu. I po přestěhování do Evropy by si tato jiskrná mladá Američanka ráda uchovala možnost svobodné volby plynoucí z nemalé renty, a proto projevuje instinktivní touhu „uvidět, vyzkoušet, poznat“. To ji vychyluje z konvencí pozdního devatenáctého století a činí ještě neodolatelnější v očích těch, kdo v odhodlání svobodné dámy odmítající tradice spatřují kapitální úlovek. Oduševnělá, velkorysá, ale též naivní hrdinka váhá mezi nápadníky ztělesňovanými tu zámožným lordem, tu směšným panákem pronásledujícím ji až zpoza oceánu, ba i vážně churavým bratrancem. Všechny v zájmu vnitřního růstu zdvořile odmítá – a zároveň je ve své přímočarosti tak urputná, že předpokládá stejně čestné úmysly i od druhé strany, což nakonec vede k osudové chybě. Mistrovský román Henryho Jamese – známý i z filmového zpracování režisérky Jane Campionové s Nicole Kidmanovou a Johnem Malkovichem v hlavních rolích – vypráví o podlosti skryté hluboko vespod a o jizvách na celý život. Dílo vytvořené v kulisách benátské laguny, jež symbolizuje pokleslý Starý svět, však neustrnulo na frustracích zdánlivě nevinných Američanů bez řádné minulosti, jaké vylíčili autorovi krajané Hawthorne nebo Twain. Ohromující síla prózy pramení v procítěné jemnosti, s jejímž přispěním mág „dvojitě nabroušené ironie“ pozoruje utajené krajiny lidských pohnutek. Ve hře světel a stínů, dojmů a náznaků překračuje James meze dobového psychologického románu do té míry, že výsledek čtenáře uhrane i po sto letech od spisovatelova úmrtí.