Sicílie a Liparské ostrovy

Sicílie není Itálie – je zářivější a pestřejší, je mostem mezi Evropou a Afrikou. Nikde jinde nebudete blíže kořenům evropské civilizace než zde, na někdejší hranici mezi starověkými říšemi Západu a Východu. Řekové a Římané bojovali o nadvládu nad Sicílií s Kartaginci, Arabové z ostrova vytvořili kvetoucí kulturní zemi, Normané ji později dobyli zpět pro křesťanský svět. Všichni dobyvatelé zde zanechali stopy své kultury. Jmenujme jen např. řecké chrámy v Agrigentu a Selinuntu, divadla v Tyndaris, Eraclee Minoe a Taormině. Nebo římské amfiteátry v Syrakúsách a Catánii. Z byzantské a arabské epochy se moc památek nezachovalo, až normanským stavbám bylo souzeno přetrvat propasti staletí. Mimo města budete na Sicílii kráčet po téměř nedotčených stezkách. Na jaře návštěvníka přivítá slunné ostrovní klima a kvetoucí citrónovníky, pomerančovníky a mandloně. V letních měsících naopak spalující slunce jako by sežehlo z ulic všechen veřejný život, což je zvláště výrazné v dusivém Palermu a jeho věnci průmyslových předměstí. Sicilské hlavní město je rovných 140 km vzdáleno od afrického pobřeží. Křesťanské kostely s bohatým zdobením zde působí spíše orientálně, na tržištích se nabízejí pytle s exotickým kořením a občerstvit se zde můžete arabským jáhlovým „kus kusem“. V žádné jiné části Itálie není tak zjevná chudoba obyvatel, ulice nejsou nikde jinde tak šedé, špinavé a zpustlé, úpadek starobylých památek není tak dramatický jako právě na Sicílii. Nezbytné peníze pro renovaci a výstavbu mizejí stále v temných kanálech – každý rok to jsou miliony eur. Ačkoliv rodný list ze Sicílie pochopitelně není automatickou vstupenkou do „ctihodné společnosti“, přesto je mafie na Sicílii velmi silná a všudypřítomná. Spletitý systém vzájemných úsluh, závazků a dluhů drží ostrov pevně ve svých rukou.