Zloděj kufrů

Ludvíček a Markétka. Jí je dvanáct a on je o dva roky starší. Taky je už dva roky v Terezíně: Ludvíček je čtvrtinový Žid a sirotek, přišel sem z dětského domova, zatímco Markétka přijela společně s rodiči a bratrem. Chlapec vykonává různé práce, přivydělává si jako nosič kufrů, zametá ulice, vozí mrtvé… Především však kufry vykrádá - vybírá si ty, které mohou být bohatých lidí, bere si, co se mu hodí nebo co potrebuje, co by mohl vyměnit. Postupem času se naučil odhadovat kufry i jejich majitele, takže se nesplete. Bere bohytým, protože těm chybět nebude, zatímco chudým to málo nechává. Pravidla, která platí v běžném světě, přece neplatí. Krást? Krást! I Markétka, která tohle chování nedovede vůbec pochopit, s ním později souohlasí. Abys přežila, musíš se přizpůsobit, musíš udělat cokoli. I v tomhle pekle můžeš být šťastná, vysvětluje Ludvíček dívce. Je do ní zamilovaný až po uši. Ještě nikdy nebyl tak šťastný!