Na stejné lodi

Tereze táhne na třicet, ale dospěle, natož úspěšně nebo spokojeně, si rozhodně nepřipadá. Od svých vrstevnic se nechtěně v mnohém odlišuje a cítí se kvůli tomu jako outsider. Má pocit, že ze svojí pozice by se měla ostatním podřizovat. Trápí jí i výčitky svědomí za svoje jednání před mnoha lety. Chybí jí ti praví lidé kolem sebe, zatímco ti nepraví jí jaksi přebývají – nespravedlivá vedoucí, vychytralá kamarádka, příbuzenstvo s touhou řídit její život nebo macecha jak z pohádky o Popelce. Už dávno přestala věřit v lásku a když to vypadá, že se zázrakem objevila, zase se ztrácí. Ve chvíli, kdy se na hrdinku sype jeden malér za druhým a ona je v pokušení svoji neslavnou pouť životem rázně ukončit, nečekaně najde spřízněné duše v lidech, od kterých by to rozhodně nečekala, ale… nejde se zalíbit vždycky všem a člověk si někdy musí za svým rozhodnutím stát. Humorně laděný příběh o nadějích, ukvapených slibech a prvních dojmech, které bývají klamné.