Když má štěstí kliku

Francie roku 1968. Jeanovi je šest let a matka ho ze dne na den nechá u jeho babičky. Na léto. Napořád. Vůbec to nečekal. Babička taky ne. Vycházet s babi Lucette není zrovna snadné, má však velké a něžné srdce. Až dosud si žila mírumilovně po svém, chodila na hřbitov a vášnivě pletla. Jean je pro ni se svým hbitým jazýčkem jako závan svěžího vzduchu. Oba dva na své životní pouti právě zdolávají docela jinou etapu ona už všechno viděla, on se všemu diví. Jean a Lucette čekají, až se matka vrátí, a zatím si jeden druhého získá. V období plném překotných společenských změn zjišťují, že i prosté radosti mohou být kořením života. Tahle nepravděpodobná dvojice je zárukou léčivě dobré nálady.