Zimní srst

Text sbírky je důsledně psán tzv. du-formou a její specifikum, básnické sebeoslovování pointuje se tu ke grotesce filozofických maxim (Už jdeš, jen ses zamyslel.), tu k hravým imaginacím za účasti saint-john perseovské logiky snu (Zjistit, které noční zvíře spásá ocúny.), tu k rovině experimentu (Sny o snech. Moci si vybrat, vzpomněl by sis na něco jiného.). Nejvíce sympatické se však jeví nejen opakované metanoie, ale samotné ohledávání hranic básnického obrazu a jeho textové i výtvarné reprezentace, navíc se zásadním vkladem básnické zkušenosti, nadhledu a nadsázky. Soubor tak tvoří jakési temně hravé výseky ze života, z většího celku, kde čím víc je lyrický subjekt odkrýván, tím víc mu jeho významy unikají (Vystoupil jsi z plachetnice v neznámé zemi. Někdy dávno před sebou.).