Praha středověká

Praha, která se začala formovat stejně jako český stát za vlády prvních Přemyslovců koncem 9. století, dospěla ke svému středověkému vrcholu za vlády císaře a krále Karla IV., Lucemburka po otci, Přemyslovce po matce. Detailní znalost české středověké kultury umožnila autorovi v přesvědčivé zkratce vylíčit historický vývoj a stylové proměny architektury a výtvarného umění od doby románské až po rozvinutou gotiku, kdy politický význam města daleko přesahoval jeho středověké hradby. V úvodních pasážích zaměřuje Jan Royt pozornost na románské a raně gotické proměny Pražského hradu, Vyšehradu a na formování pražského urbanismu za vlády Přemyslovců, poté pojednává navazující donátorskou činnost Lucemburků, zejména Karla IV. Pozornost soustřeďuje k budování svatovítské katedrály, rozvoji Vyšehradu, založení Nového Města pražského a vzniku univerzity, objektivně zhodnocuje i donátorskou činnost Václava IV., s akcentem na význam krásného stylu. V historickém kontextu jsou rovněž zmíněny snahy o reformaci církve spjaté s pražským prostředím a osobnosti duchovního života, jako např. Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže a M. Jan Hus, ale také i zakladatel hnutí devotio moderna Geert Groot. Do vstupní eseje jsou začleněny dokumentační obrázky, knihu provází přehled panovníků, osobností a mapky s lokalizačním rejstříkem. Fotografem historických památek je Jan Gloc.