Nevíš dne, nevíš hodiny

V Bibli najdeme poučné sdělení o tom, že člověk vůbec netuší, kdy se přiblíží jeho konec. Když se však někdo postaví osudu, jsou z toho obvykle jen problémy. A detektiv Richard Krauz je tu od toho, aby osudové problémy řešil. Tak tomu bylo i v památný den na přelomu tisíciletí – na silvestra 1999. Dvě hodiny před půlnocí zavolali Krauze na hřbitov k náhrobnímu kameni postříkanému krví. Krev nebyla na hrobě jediná zvláštnost, záhadnější bylo čerstvě vytesané datum úmrtí – zítřek, první den nového milénia. Na první pohled hloupý vtip, ale detektiva Krauze přejde smích ve chvíli, kdy mu z operačního střediska ohlásí, že majitel hrobu hodinu po půlnoci opravdu zemřel. Osud si s ním krutě zahrál, ať plánoval svoji smrt jakkoli precizně, někdo ho předběhl. Muže střelili do zad způsobem vylučujícím sebevraždu. Oddělení vražd má před sebou další hlavolam, ale zdaleka ne jediný. Magická noc dělící dvě tisíciletí jim přinese vícero překvapení, a překvapení na oddělení vražd většinou stojí někoho nevinného život.