Ondřej Kukal: Veliké stmívání

Skladatel, dirigent a houslista Ondřej Kukal patří k nejvýznamnějším a také nejvšestrannějším českým hudebním osobnostem střední generace. Na své nové CD vybral následující skladby. Dechový kvintet op. 47 „Jednovětý“ je turbulentní čtvrthodinové dílko, které po zhruba pětiminutovém pomalém úvodu proměňuje a zrychluje svůj tep. Hudba si doslova vychutnává barevné souzvuky dechových nástrojů, což se odráží i v sofistikované práci s imitací a kontrapunktem. Je to skladba, která si žádá špičkové profesionální interprety. Můžeme slyšet vířivé figurace a běhy. Dechový kvintet připomíná neustálými proměnami metrického impulzu vzdáleně Janáčkovy smyčcové kvartety, ovšem Kukalova hudba mluví k posluchači méně vyhrocenou řečí. Saxofonianna pro smyčcový kvartet a saxofon zpočátku evokuje gipsy jazz, později se přidává saxofon se svými článkovitě úsečnými promluvami. Pseudofolklorní aluze se objevují i ve stylizaci partu smyčců, které obsahují názvuky improvizovaných pasáží, jež jsou ve skutečnosti přesně vypsané. Rytmus je často synkopický a posouvá vnímání skladby daleko za hranice domnělé improvizace. Tubopiccolarium je naprosto odlišná estetika. Úvodní introdukce ve smyčcích zní bezmála hindemithovsky. Hutná sazba je vystřídána groteskním dialogem pikoly a tuby, který přeneseně připomene kreslené animované seriály ze staré doby, kde se povětšinou honila myš s několikanásobně větším a hloupějším protivníkem. Zhruba čtvrthodinové Tubopicolarium je snímáno dynamickou optikou filmového střihu. Veliké stmívání pro baryton a klavír je cyklus šesti písní na básně Jiřího Ortena. Zde je hudba naopak gnómicky zhuštěná a mysteriózní. Dotýká se esenciální podstaty veršů a tragičnosti básníkova údělu. Závěrečnou skladbou je Balada esspresiva pro violoncello a klavír. I zde můžeme postřehnout určité tajemství, které z hudby vyzařuje. Nikoli náhodou se jedná o jedno z prvních děl, které Kukal napsal po svém pádu do hluboké studny zapomnění. V hudbě Balady se vše naléhavě táže, doptává a touží vědět. Odpověď ale nepřichází, než ve smyslu hudby jako takové. Celkový čas 77:01