Šlo to skoro samo

Profesor Pavel Pafko vypráví o svém osobním i profesním životě s úsměvem a nadhledem. Na otázky o vážných tématech, na něž přijde řeč, odpovídá v krátkých rozhovorech zpříma a bez vytáček. Hovoří například o tom, jak mu nabídli první úplatek, kdy další a jak se zachoval, že má každý lékař svůj hřbitov, zda si připustil, že by se stal veřejným nepřítelem národa, kdyby prezident Václav Havel nepřežil náročnou operaci, jak se cítí, když sděluje velmi vážnou diagnózu, zda je správné, aby fotbalistovy nohy měly větší cenu než celoživotní platy kolegů v jeho týmu, zda by sám volil euthanasii, jak se zachoval, když mu nabídli kandidovat na senátora. A k tomu kniha přináší výběr jeho sloupků, jimiž profesor Pafko průběžně reaguje na názory na veřejné zdravotnictví. Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc. (1940) se narodil v Bratislavě, vystudoval v Praze Fakultu všeobecného lékařství UK (1963), kde také začal svoji profesní dráhu. Profesorem byl jmenován v roce 1991, přednostou III. chirurgické kliniky 1. LF UK FN Motol se stal o rok později. Do veřejného povědomí se dostal v roce 1996, kdy operoval prezidenta Václava Havla. V České republice zavedl v roce 1997 transplantaci plic. Ve svých sedmdesáti letech ukončil vedení kliniky a nadále na plný úvazek už „jenom“ operuje. Je nadšený cyklista a plavec, rád si chodí zaběhat, občas se sveze na některém ze svých historických motocyklů nebo na vysokém kole. Na dění ve zdravotnictví reaguje články, které zveřejňuje v MF Dnes a Právu.