Zpoždění

Román Lubomíra Martínka Zpoždění nechává čtenáře nahlédnout do světa lidí rozličných společenských kultur a jejich názory a zvyky konfrontuje se současným obecným úpadkem klasických hodnot. V první části, nazvané „Stín pochybnosti“, se protagonista Bartoloměj Kubizňák ocitá spolu se spolucestujícími na makasarském letišti, kde je nucen prožít několik dní. Let byl totiž z nejasných důvodů zdržen a vracející se turisté musejí čekat, než mohou pokračovat do svých původních destinací. Každý z nich se s nečekanou situací vypořádává, jak umí, což je příležitost předvést pestrou škálu různých reakcí. V tomto poněkud ztraceném, třebaže nijak přímo ohrožovaném houfci složeném z lidí různých národností, věku i povah pochopitelně dochází k různým třenicím a navazují se dočasná spojenectví, která autorovi umožňují nastínit množství reakcí na jeden a týž podnět. Ze zástupu podobně zaskočených lidí upoutá Kubizňákovu pozornost především Xavier Lebigre. Právě jeho schopnost vypořádat se s potížemi několikadenního čekání a přitom neztratit klid ani nadhled na jedné straně sice v Kubizňákovi vzbuzuje sympatie, na druhé straně v něm však vyvolává ostych bránící ve sblížení. Přátelství je navázáno teprve při loučení na frankfurtském letišti, odkud se cestující rozjíždějí do svých domovů. V druhé části s podtitulem Smrt nerozchodíš už čtenář sleduje o několik let později putování Kubizňáka a Lebigra napříč Tureckem a Balkánem. Tato tříměsíční cesta tvoří kostru dialogu, který spolu oba přátelé vedou na téma války, historie a nevyhnutelného i zbytečného utrpení. Právě díky tomu, že jde o dva dospělé a světem protřelé muže různého původu – Kubizňák je Čech a Lebigre Francouz – může čtenář sledovat drobné rozdíly pohledů, jimiž se od sebe odlišují navzdory společným východiskům a přesvědčení. Epilog, který knihu uzavírá, popisuje Lebigrovo umírání a jeho vnitřní dialog o smyslu a naplnění lidského života.