Jak v české společnosti osobní dluhy formují životy zadlužených a společenské hierarchie?

V České republice má každý desátý dospělý člověk zkušenost s exekučním řízením a více než milion domácností splácí hypotéku. Co znamená mít půjčku nebo být předlužený pro dlužníky a pro českou společnost? Jak souvisí zadlužení a předlužení se společenskou pozicí dlužníků a nejistotou bydlení? Jak se o dluzích a půjčkách vyjadřují zástupci veřejných institucí a vrcholní politici. A jak o své zkušenosti vypráví dlužníci? Předkládaná monografie nabízí odpovědi na tyto otázky a doplňuje debatu o půjčkách a dluzích v české společnosti o novou perspektivu. Jak autoři vysvětlují, půjčky a dluhy nejsou jen „čistě“ ekonomickou transakcí, ačkoliv se tak na ně často nahlíží, mají i významnou morální a společenskou dimenzi. To ilustrují výsledky kvalitativního výzkumu o morálním diskurzu zadlužení. Analýzou politického diskurzu zadlužení a rozhovorů se zadluženými i zástupci relevantních institucí tyto výsledky prezentují, jaké zadlužení je vnímáno jako morálně (ne)správné.Podle prezentovaného výzkumu je využívání půjček společensky přijatelné, avšak neschopnost splácet je v systému, který byl disproporčně nastaven v neprospěch dlužníků, tvrdě sankciována. Dlužníci jsou nejen stigmatizovaní, ale zároveň se dostávají do situace, kdy mohou být omezena jejich základní občanská práva, příjmy i soukromí a přicházejí o stabilitu bydlení. Ukazuje se tak, že půjčky a dluhy se vyznačují ambivalentní povahou: na jednu stranu umožňují spotřebu určitého zboží, které by dlužníkovi bylo jinak nedostupné, na druhou stranu vytvářejí nové hierarchie a nerovnosti.