Tunisko - Merian 64 - 2. vydání

Velbloudi jsou pro beduíny důležitým zdrojem příjmů: projížďka dunami patří mezi oblíbené turistické atrakce. Návštěvník se tu setká především s přátelskými lidmi, jejichž tradicí je pohostinnost. Od prvního okamžiku vám obklopí hřejivý pocit srdečného přijetí. Tunisané čerpají svou suverenitu při jednání s cizinci z bohaté historie, z níž vzešli bez krize identity. V dějinách zažili doby slávy i cizí nadvládu, avšak umírněný charakter Tunisanů byl vždy úrodnou půdou pro toleranci, o níž se i v současnosti zasazuje jejich vláda. Již před 5000 lety sídlili v celé severní Africe Berbeři, národ, jehož původ leží dosud v temnotách. Ani sporá písemná svědectví z pozdější doby, ani vzácné archeologické nálezy nemohou mnoho říci o prvních královstvích na území Tuniska, která zde byla před dobytím země Araby. Na scénu světových dějin země vstoupila, když národ obchodníků původem z Malé Asie - Féničané - položil v Kartágu základní kámen k mocné obchodní říši, která v průběhu staletí ovládla většinu západního Středomoří, rozšířila se na celé pobřeží severoafrické a hispánské i na Sardinii a Sicílii. Rozmach Říma vyvolal existenční zápas mezi oběma mocnostmi, který se odehrál během tří punských válek, na jejichž konci bylo roku 146 př. n. l. úplné vyvrácení Kartága. Nicméně ještě dnes budí obdiv geniální válečné tažení Kartágiňanů k branám Říma pod vedením legendárního Hannibala za druhé punské války. Římané urychlili na severu rozvoj zemědělství, a země se tak přeměnila na jejich obilnici. Již Berbery pěstované olivovníky byly vysazeny na rozsáhlých plochách, aby mohlo být impérium odtud zásobováno i olivovým olejem. Období římské nadvlády přineslo provincii Africa proconsularis mohutný civilizační rozkvět. V metropolích Bulla Regia a Sbeitla panoval skutečný blahobyt. Kartágo bylo znovu postaveno (většina dochovaných zřícenin proto pochází z římského období) a stalo se sídlem místodržitele. S rozpadem římské říše nastal také zánik jejích provincií. Některá berberská království, z nichž mnohá v období punských válek kolaborovala s Římem, se zachovala až do arabské invaze roku 671. Potom mnozí Berbeři konvertovali k islámu a smísili se s Araby. Oficiální odhady hovoří ještě o 90 000 čistokrevných Berberů, především na jihu. Řada místních jmen je berberského původu. Také římský název "Africa" - dnes jméno celého kontinentu - je odvozen z berberského výrazu ifriquia (= jeskyně).