Přece nechcípnu jen tak

V srpnu 2009 dosáhla Jana Fesslová jako první vozíčkářka na světě nejvyšší horský průsmyk Khardung La v nadmořské výšce 5680 metrů, kam vede cesta, která se ovšem ani s nadsázkou nedá nazvat silnicí, v indické části Himalájí. Dojela sem po náročné cestě s motorkářskou expedicí Blue Land. To již za sebou měla první část boje s rakovinou a svým ochrnutím, ale rovněž tři nové české rekordy v kategorii tělesně postižených sportovců v hodech diskem a oštěpem a vrhu koulí, medaili z paralympiády v Pekingu, celou sbírku domácích titulů a řadu vítězství na domácích i mezinárodních závodech. A také tři cesty do Číny, a další na Kubu a do Peru na Machu Picchu. Plní si tím své sny. Na první z cest do Číny se vydala úplně sama, se skrovným vybavením a minimem financí. Potřebovala sama sobě dokázat, že se svým handicapem dokáže žít a život na vozíku zvládnut. Ochrnula po zranění ve svém milovaném sportu, házen, když ji protihráčka při výskoku s míčem strhla a ona si po pádu poranil páteř. To bylo v dubnu 1999, den po její svatbě. Má skvělého manžela, který nejenže ji po úraze neopustil, ale všemožně ji podporuje a při trénincích i na závodech jí dělá servismana. Přesto po návratu z nemocnice, kde pobyla rok a půl, byla v hluboké depresi a krůček od sebevraždy. Rozmyslela si ji na poslední chvíli a pak se začala se svým handicapem rvát. Nad rakovinou však stále ještě nezvítězila a k ní se přidal zlatý stafylokok. I s tím se statečně rve, i když po chemoterapiích je to s jejím zdravotním stavem vždy nahoru, dolů, nahoru, dolů Vždy se však nakonec odrazí k výšinám. Dává si vysoké cíle a dosahuje jich. A má jich ještě spoustu: Další medaile z paralympiád, další cesty, dostudovat vysokou školu, dělat trenérku v házené, Nechcípnu přece jen tak, říká s nadhledem.