Stíny duše

Jeden ze závažných přínosů hlubinné psychologie představuje tematika tzv. stínu. Stín v klasickém pojetí představují křesťanské smrtelné hříchy - pýcha, hněv, závist, lenost, smilstvo, lakomství, nestřídmost. Jejich hlubinně-psychologické pojetí vede člověka k jejich rozpoznání a integraci, což umožní kultivaci vztahů člověka k sobě samému, k druhým i k přírodě. Jednotlivé kapitoly knihy tvoří pojednání o jednotlivých zmíněných hříších. Každý z nich je pak pojednán z pohledu etymologického významu, klasického křesťanského pojetí a z pohledu hlubinné psychologie. Ukázka III. Žárlivos (Invidia) Úvod Žárlivost, nebo také závist, je všudypřítomná. Týká se lidí každého věku – od kolébky až k hrobu – avšak s výjimkou povrchních řečí dětí, mladých děvčat a výrostků se o ní jen zřídka hovoří. Tématem úvah se žárlivost a závist stávají pravidelně v psychoterapii a – i když snad méně často – v rozhovorech věřících s jejich kněžími a pastory. Možná jsme ochotni přiznat, že tato emoce představuje vážný problém, zřetelně ji však vidíme zejména u druhých, zřídka u sebe samých. V každém případě se k ní sami přiznáváme málokdy. Pokud někdy přijde řeč na toto téma, většinou žárlivost popíráme, nebo o ní hovoříme s odporem. Žárlivost tedy často bývá potlačena nebo vytěsněna, a tak zůstává ponejvíce nevědomá. Mnoho lidí sice připouští, že někdy v minulosti žárlili nebo záviděli, málokdo však přizná tyto pocity jako aktuální. Žárlivost spolu se závistí proudí jako podzemní toky v hlubinách nevědomé psyché. Objeví-li se v analýze, je podstatné pomoci klientovi v jejich rozpoznání. V roli psychoterapeuta je člověk povinen hledat je a vynést na světlo – to bývá krajně obtížný, zdlouhavý a nejistý úkol, protože je třeba “důkazů“, jež by klientovi přesně ukázaly, kde tato hnutí nalézt. Zůstanou-li však nevědomá, mohou mít závažné následky a jejich ničivá síla může vést ke zničení nejen objektu žárlivosti, nýbrž i žárlivého člověka samého.